Ač od Vyžlovky poměrně daleko, přírodou a historií (černokostelecko) blízké městečko nacházející se v údolí Jevanského potoka u ústí do řeky Sázavy. Okolí připomíná spíše podhorské oblasti a láká zejména cyklisty, řeka a nedaleký rybník Hruškov zase rybáře.
Historie a popis okolí
Jako u mnoha jiných měst, dobu založení Stříbrné Skalice přesně neznáme. Prvními doloženými majiteli vsí Rovná a Skalice byli ve 14. století panoš Ctibor ze Skalice (1360 – 62), po něm Střížek ze Skalice (1376), Kuneš ze Skalice (1377), Ješek ze Skalice (1384 – 1392), Jan ze Střímelic (1393) a Bohdal z Drahenic a Skalice (1402 – 1403). V roce 1403 přešla Skalice do držení krále Václava IV., jehož purkrabím byl na skalickém hradě Racek Kobyla. Téhož roku byla Skalice obležena vojskem krále Zikmunda, dobyta a vypálena. Král Václav IV. dne 19. 12. 1403 daroval Skalici svému věrnému milci Janovi Sokolovi z Vamberka, v letech 1413 – 1415 zde vládl Kolman z Křikavy, který se později psal ze Skalice. Poté se Skalice dostává do majetku Sázavského kláštera a je poprvé označována jako městečko.
K roku 1417 se poprvé připomíná město pod názvem „Skalice hor stříbrných“ jako důlní městečko, i když stříbro se zde jistě dolovalo již v dřívější době. V husitských válkách Sázavský klášter na čas zanikl a proto se Skalicí hor stříbrných mohl opět disponovat král. V roce 1436 zastavil císař Zikmund město Janovi Zajímači z Kunštátu, v jehož rodu zůstalo až do roku 1567. Při finančních těžkostech vrchnosti však byla Skalice i v tomto období několikrát zčásti zastavena (v letech 1508 a 1528). V první polovině 16. století se objevilo jméno města v souvislosti s významnou historickou událostí – založením pražské mincovny za Ferdinanda I. (vládl 1526–1564). Skalické doly, které byly nejblíže Praze, daly královskému záměru, vybudovat v hlavním městě království znovu mincovnu, konkrétní motiv. Zachovala se listina z roku 1536, v níž král Ferdinand I. odpověděl staroměstským měšťanům, že vítá jejich nový nález stříbra ve Skalici. V roce 1573 město koupil Jaroslav Smiřický pro Václava, Kateřinu a Markétu, sirotky po svém bratru Albrechtovi, jako jejich poručník. Od té doby patřila Skalice ke Kostelci nad Černými lesy, který však po bitvě na Bílé hoře a konfiskacích změnil majitele. Obrovský majetek Albrechta Smiřického, i když se nedožil porážky stavovského povstání, byl konfiskován a kostelecké panství získali Lichtenštejnové.
V letech 1571 a 1575 jsou zmiňovány doly v hoře sv. Prokopa (Prokopsberge) u Skalice v seznamu horních míst, k roce 1581 je zmínka, že se němečtí horníci vrátili ke starému opuštěnému dolu. Dolování však nebylo úspěšné, neboť v roce 1585 se mluví o dolech stříbrných a měděných na Smiřického gruntech skalických a na horách sv. Prokopa u Skalice, že mají nevydatné rudy. Nedlouho po tomto roce byly doly zatopeny a dolování ukončeno. V privilegiu Karla z Lichtenštejna danému Skalici v roce 1623 se již pouze konstatuje, že se v tamním obvodu dolovalo zlato, stříbro, měď a cín a že by kníže uvítal, kdyby se doly opět obnovily. Toto privilegium Skalici potvrdila v roce 1726 Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna, rovněž ve víře, že by mohlo ještě dojít k obnově dolování. Císařský dvorní rada pro důlní záležitosti Jan Tadeáš Peithner z Lichtenfelsu (1727 – 1792) zmiňuje opuštěné doly ve Skalici se zbytky olověných rud a pěti galenitových stříbronosných žil.
V roce 1715 se obrátili obyvatelé Skalice na vévodu Savojského, aby podle starých privilegií mohli obecním nákladem postavit novou radnici, aby byla obnovena městská samospráva a přiznání starých privilegií (osvobození od roboty a právo užívání pečetě). Dne 23. října 1715 byla žádost vrchností potvrzena a v roce 1719 již byla nová radnice postavena. Z této doby se také dochovala pečeť, v jejímž středu je havíř tesající do skály a okolo nápis PECET MIESTECCO SKALICE ANNO 1715. Další privilegia, která Skalice v této době získala, jsou již královská, tedy císařovny Marie Terezie. Dne 3. března 1747 královna potvrzuje privilegium Marie Terezie, vévodkyně Savojské, z roku 1726 a 4. listopadu 1757 uděluje městečku čtyři výroční a jeden týdenní trh.
Poslední pokusy o obnovení dolování ve Skalici pocházejí z konce 18. a 19. století, bylo však potvrzeno, že místní ložisko nikdy nedosáhlo většího významu Za stříbronosné jsou označovány doly na hoře sv. Martina u Kostelních Střímelic (východně od nich je mlýn při Vlkánčickém potoku, který se nazývá „Stará hora“), les mezi Stříbrnou Skalicí a Zásmukami severovýchodně od Bohouňovic, který se jmenuje „Na stříbrné“, hora sv. Prokopa jihovýchodně od Skalice a o naleziště u Hradových Střímelic, z kterých se přivádí voda do města. Staré štoly jsou dochovány také přímo ve městě.
Až do roku 1865 nevedla do městečka žádná silnice, byly tu jen polní a lesní cesty, některé dobré, jiné horší i špatné. První silniční spojení bylo vybudováno v roce 1866 do Kostelce nad Černými lesy. Ještě větší význam mělo vybudování Posázavské dráhy v letech 1899 – 1901, na které byla zahájena pravidelná doprava 7. srpna 1901. Zastávka Pyskočely byla v roce 1903 přejmenována na Stříbrnou Skalici. Zastávka byla ale na druhé straně řeky Sázavy a proto byl v letech 1901 – 1902 zřízen přívoz s hostincem, později nahrazený mostem.
Významnou památkou je městská kronika, která je uložena na obecním úřadě ve Stříbrné Skalici. Kronika pochází z roku 1715 a je nejstarší dochovanou obecní kronikou na Kolínsku. Dochovalo se také pečetidlo z roku 1610, v jehož středu je zobrazen havíř při práci a okolo něho nápis MIESTECCO SKALTCE 1610. Pečetidlo je uloženo v kulaté stříbrné schránce, na jejímž víku je vyryto: „Elias Grossberger Berekmeister und Richter Samuel Troyan Hauptmon zum Kostelecz 1610“. Druhé dochované pečetidlo pochází z roku 1803, je na něm vyobrazena skupina domů s kostelem na návrší, dole vpravo jsou zkřížená kladívka a letopočet 1803, okolo je nápis PECZIET HORNIKU MIESTECZKA SKALICE. Obě dochovaná městská pečetidla jsou uložena v Okresním archivu v Kolíně.
Stříbrná Skalice má 1019 obyvatel (ke dni 3. 7. 2006) a katastrálně k ní náleží obce Rovná, Hradové Střimelice, Kostelní Střimelice a samota Hradec.
Vzdálenost z Vyžlovky: cca 15 km
Jak se sem dostat? Ideálně na kole (údolím Jevanského potoka po silnici, přes Oplany, nebo přes Černé Voděrady a Kostelní Střímelice). Pěšky sérií značených cest – červená do Voděrad, zelená kolem Zvánovického potoka k rybníku Propast a dále k rozcestí Pod Kozly. Odtud údolím Oplanského potoka po žluté do Skalice. Obec je dobře dostupná autobusem (linka 382) a vlakem z Prahy.