Město ležící v Benešovské pahorkatině na řece Sázavě. V roce 1032 byl na ostrohu nad řekou založen klášter s orientací na slovanskou liturgii. V sousedství kláštera vzniklo již ve 13. století na druhém břehu řeky předklášterní městečko s farním kostelem sv. Martina. V klášteře, později přestavěném na zámek, můžeme navštívit expozici Doba Velké Moravy a vznik českého státu, barokní refektář nebo kapitulní síň s nástěnnými malbami. [1]
1. listopadu 1997 získala Sázava statut města. Součástí Sázavy jsou městské části a osady Bělokozly, Černé Budy, Čeřenice, Dojetřice a Sázava. Správní obvod obce s pověřeným Městským úřadem Sázava je vymezen územím obcí Chocerady, Choratice, Ostředek, Sázava, Vodslivy a Xaverov. [2]
Historie a popis okolí
Kdysi trhové městečko Sázava patřící ke zboží kláštera sv. Prokopa je sice poprvé zmiňováno k roku 1405, kdy se volby opata kláštera účastnil i farář od sv. Martina, ale je nepochybně mnohem starší. Původně jednolodní gotický kostel zasvěcený sv. Martinu leží na levém břehu Sázavy na ostrožně nad Dojetřickým potokem. Kostel byl asi v polovině 18. století barokně přestavěn a jeho orientace byla změněna. Po požáru městečka v roce 1848 byl opraven a v 80. letech 20. století odsvěcen a přebudován na koncertní a výstavní síň. Na místě zrušeného hřbitova se zachovaly zbytky barokní šestiboké kostnice a u jižní kamenné hradby hrobka rodiny malíře Soběslava Hyppolita Pinkase s náhrobní deskou od sochaře Bohumila Kafky. Vchod do areálu hřbitova tvoří pozdně gotický portál z červeného pískovce. Vpravo od portálu město vybudovalo zázemí ke kulturní síni, které je zároveň i sídlo ekumenické Nadace Světový étos – centrum Prokopios, která zde již od 1990 pořádá pravidelně Letní filozofické školy. Vlevo od portálu stojí nově zrestaurovaný kamenný kříž z roku 1860. Vpravo na budově dnešního dětského domova je umístěna pamětní deska generála Jaroslava Vedrala Sázavského, který padl 6. 10. 1944 na Dukle jako velitel 1. brigády čs. Armádního sboru v SSSR. V prostoru mezi Benešovskou ulicí a Prokopovým nábřežím je parčík s pomníkem obětem 1. i 2. světové války. U zdi areálu hotelu stojí výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého.
Vlastní městečko se rozkládalo podél jižní cesty od prastarého brodu. Jeho stavební rozvoj je spojen až se začátkem 20. století a s příchodem železnice, kdy na levém břehu řeky na Oldřichově nábřeží vystavěli své domy v duchu lázeňských aglomerací bohatí letní návštěvníci. Naproti mostu na levém břehu řeky vybudovala Církev československá husitská v letech 1939 – 41 funkcionalisticko – konstruktivistický Sbor opata Prokopa, který se stal další dominantou města. Těžiště nové poválečné výstavby se však přeneslo do blízkosti sklárny, kde v průběhu posledních padesáti let vzniklo centrum současného města s adekvátní občanskou vybaveností. V roce 1999 bylo uprostřed panelového sídliště u kulturního domu z 50. let minulého století vytvořeno náměstí Voskovce a Wericha s fontánou se sym-bolikou románské tetrakonchy z dílny architektů Zdeňka Žilky a Františka Pospíšila a s pamětní deskou Voskovce a Wericha od akademického sochaře Laca Sorokáče. Severně od náměstí v ohybu řeky pod klášterem vzniká krajinářský park Havránka s několika vodními plochami, který je součástí biokoridoru procházejícího podél řeky celým městem. Za sklárnami Na Křemelce vzniká moderní čtvrť rodinných domů. V ulici Ivana Javora je rodinná vila č. 177 ve stylu avantgardní architektonické školy bauhaus od architekta K. Stráníka, která je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Moderní část obce s Černými Budami spojila nová lávka pro pěší provoz. Na pravém břehu za ní, přímo ve středu města, návštěvníky překvapí velká zatravněná, nezastavěná plocha, která je výhledově předurčena k vybudování nového centra města. V současnosti však v její severní části chátrají budovy klášterního pivovaru, mlýna a hospodářského dvora, které představují cenný architektonický krajiný prvek ve vztahu ke klášteru a které jsou od roku 1976 v jeho památkovém ochranném pásmu. V pravostranné části města se rozvinula především výstavba rodinných domů a postupně se zde buduje průmyslová zóna. Od roku 1997 je Sázava městem. V témže roce byl vytvořen i její oficiální městský znak. [2] Ve městě jsou rovněž v provozu sklárny Kavalier, i když v daleko omezenějším rozsahu než v minulosti.
Sázavský klášter
Každý, kdo projde brankou kláštera dnes, může přijmout pozvání na prohlídku expozice v bývalém konventu a zámku s příznačným názvem Staroslověnská Sázava.
V jejím úvodu se prostřednictvím archeologických nálezů, starobylých rukopisů a modelů přenese do doby Velké Moravy a počátků přemyslovských Čech, kdy se vytvářely základy podoby českého státu a tvořily se první kapitoly našich národních a kulturních dějin. Připomíná se i geniální dílo svatých Cyrila a Metoděje, staroslověnština, která stála u počátků českého písemnictví a vzdělanosti.
V barokním refektáři, vyzdobeném freskami připisovanými J. K. Kovářovi z poloviny 18. století s výjevy z legendy o založení kláštera sv. Prokopem a knížetem Oldřichem, se návštěvník seznámí s dějinami kláštera od jeho založení na počátku 11. století, zejména jeho slavnou slovanskou érou přesahující hranice českého státu i západního křesťanství, přes Prokopovo svatořečení římským papežem v roce 1204, rozkvět kláštera za posledních Přemyslovců a zvláště za Lucemburků, jeho úpadek po husitských válkách, barokní obnovu až po zrušení Josefem II. v roce 1785.
Další sály expozice nabídnou zajímavosti z okolí Sázavy spojené se svatoprokopskou úctou (Čertova brázda, studánka Vosovka atd.) a stavební vývoj kláštera od prvopočátků až po monumentální nedokončenou gotickou stavbu chrámu.
Perlou prohlídky kláštera je gotická kapitulní síň, jejíž klenbu nese unikátně zdobený střední pilíř – strom života – a jejíž stěny a stropy jsou pokryté freskami s výjevy ze života Panny Marie, vytvořené dvorními umělci císaře Karla IV. Každého návštěvníka okouzlí zvláště Madona Sázavská – Infantia Christi – vycházející z textu apokryfních evangelií a svým námětem, káravým gestem k malému Ježíškovi, patří ke kuriozitám českého gotického malířství, podobně jako další freska z tohoto cyklu P. Marie v naději.
Prohlídka končí v barokním kostele sv. Prokopa (původně gotickém presbytáři kostela Panny Marie a sv. Jana Křtitele), jehož dominantami jsou hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, boční oltáře sv. Benedikta a sv. Prokopa a také původně středověká krypta, v níž je uložena relikvie sv. Prokopa.
Klášterní zahrada překvapí základy tetrakonchy, románského kostela sv. Kříže, vysvěceného v roce 1070.
Pověst praví, že tomu, kdo na dominantě kláštera – 56 metrů vysoké gotické věži – najde všechny hvězdičky, se – na přímluvu sv. Prokopa – splní to, co je jeho nejhlubším přáním. (Slávka Matoušová).
Vzdálenost z Vyžlovky: cca 20 km
Jak se sem dostat? Jedno z nejvzdálenějších míst, je však dobře dostupné jak vlakem, tak autobusem (linka 382) z Prahy. Přímo z Vyžlovky lze dojet bez problému na kole (lehkým tempem 3 h), pěšky spíše jako konečný / počáteční bod spojený s návštěvou Stříbrné Skalice.
Zdroje
[1] www.vyletnik.cz/mistopisny-rejstrik/stredni-cechy/posazavi-a-benesovsko/1299-sazava [cit. 2011] [2] www.mestosazava.cz [cit. 2011]